Kapitola 1: Nabídka, která se neodmítá
Marek si prohlížel displej telefonu. Na účtu zbývalo posledních pět set korun. Nájem byl po splatnosti, lednička zela prázdnotou a v práci mu slíbili výplatu až za dva týdny. To byla doba, kterou si nemohl dovolit čekat.
„Sakra,“ zavrčel a projel seznam aplikací. Reklama na rychlou online půjčku ho zasáhla přesně tam, kde byla potřeba.
"Peníze do 10 minut na účtu! Žádné kontroly registrů! Vyplňte žádost hned!"
Marek neměl na vybranou. S rychlými prsty vyplnil formulář – jméno, telefon, číslo účtu. Pár kliknutí, a bylo hotovo. O tři minuty později mu zapípala zpráva:
"Vaše žádost byla schválena. Na účet bylo odesláno 15 000 Kč. Splatnost: 30 dní. Celková částka k úhradě: 27 500 Kč."
Marek zamrkal. „Cože?“ Projel si znovu podmínky. Úroky a pokuty za prodlení ho měly varovat, ale zoufalství bylo silnější než zdravý rozum.
„Hlavně ať mám na jídlo a nájem,“ zamumlal a odešel do obchodu. Cítil krátkodobou úlevu, ale někde v koutku mysli věděl, že tahle úleva bude mít svou cenu.
Kapitola 6: V pasti
Marek přebíral další zásilku, tentokrát v opuštěném skladišti na předměstí. Místo obálky či balíčku mu však muž v černém kabátě podal klíče od auta.
„Dneska něco většího. Dovezeš to na jih. Adresu dostaneš po cestě,“ oznámil mu nekompromisně.
Marek přikývl, ale tentokrát už necítil sebejistotu. Zásilky se zvětšovaly, riziko také. Každým dnem měl pocit, že se propadá hlouběji.
Kapitola 7: Bod zlomu
Cesta byla dlouhá a nervózní. Když telefon konečně zapípal s adresou, Marek věděl, že se blíží k hranici, kterou možná nebude chtít překročit.
Zastavil na opuštěné benzínce a chvíli zíral na displej. „Co když to otočím?“ pomyslel si. Ale pak si vzpomněl na chladný pohled svého věřitele a na to, co se stalo s těmi, kdo se pokusili utéct.
Otevřel kufr auta a zatajil dech. Tentokrát to nebyly jen balíčky. Tentokrát v kufru ležela dívka.
Kapitola 8: Rozhodnutí
Dívka byla svázaná, ale při vědomí. Její oči byly vyděšené, ale zároveň plné naděje. Marek pochopil – pokud ji předá, nebude už cesty zpět.
V hlavě mu začaly vířit myšlenky. Stále měl šanci zmizet. Opustit město, skrýt se. Ale věděl, že pokud to udělá, bude na útěku po zbytek života.
Podíval se na telefon. Zavřel oči. A pak se rozhodl.
Šlápl na plyn – ale ne směrem k zadané adrese.
Kapitola 9: Útěk do neznáma
Marek uháněl noční krajinou, adrenalin mu pulzoval v žilách. Dívka na zadním sedadle se mu snažila něco říct přes roubík, její oči prosily o pomoc i vysvětlení zároveň.
Telefon začal vibrovat. Volal mu muž v černém kabátě. Marek ignoroval první hovor, ale po několika dalších mu bylo jasné, že nezmizí jen tak snadno.
Otevřel GPS a hledal nejbližší policejní stanici. Byla to jeho jediná šance. Ale mohl věřit, že ho ochrání?
Zadíval se do zpětného zrcátka. Pokud by ji zachránil, dostal by tím možnost odčinit své chyby. Možná to byla poslední příležitost získat zpět svůj život.
Dívka se na něj podívala. A Marek konečně věděl, co musí udělat.
Šlápl na plyn a zamířil k nejbližší policejní stanici.
Kapitola 10: Stíny minulosti
Marek se řítil tmou. Světla policejní stanice byla stále v nedohlednu, ale v zrcátku už viděl reflektory pronásledovatelů. Nečekali, že uteče. A rozhodně ho nenechají zmizet jen tak.
Dívka na zadním sedadle sebou nervózně škubla, když se Marek prudce vyhnul výmolu. Nemohl si dovolit zastavit. Pokud ho dostanou, nebude mít druhou šanci.
Telefon opět zavibroval. Tentokrát to byla zpráva. „Zastav, nebo si tě najdeme. Víme, kde bydlí tvoje rodina.“
Marek cítil, jak se mu sevřel žaludek. Toho se bál nejvíc – že do toho zatáhnou jeho blízké.
„Musíme se dostat na stanici,“ zamumlal si pro sebe. Ale co když už na něj čekají i tam?
Kapitola 11: Poslední šance
Cesta se kroutila mezi stromy, asfalt byl kluzký po nedávném dešti. Auto za ním se přibližovalo.
„Prosím…“ ozvala se dívka poprvé. „Nedovol jim mě dostat.“
V dálce se konečně objevila blikající modrá světla. Pokud to zvládne, budou v bezpečí.
Přidal plyn.
Ale v tu chvíli auto za ním prudce zrychlilo. A Marek si uvědomil, že ho nechtějí jen zastavit. Chtějí ho vymazat.
Kapitola 12: Nečekaný zvrat
Náhlý záblesk oslepil Marka a ozval se rachot. Pneumatiky pronásledovatelů ztratily kontakt se silnicí a auto za ním dostalo smyk.
Na kraji silnice stála postava s baterkou v ruce. Muž v kožené bundě, s jizvou přes tvář.
„Jeď, pokud chceš žít,“ pronesl.
Marek neváhal. Šlápl na plyn a nechal za sebou zmatek. Kdo to byl? A proč mu pomohl?
Kapitola 13: V pasti
Telefon znovu zavibroval. „Máš nás na krku. Neutečeš.“
Marek si otřel zpocené dlaně o kalhoty. Nemohl jet domů.
„Musíme zmizet,“ řekl dívce. „A to rychle.“
„Ale kam?“
Marek měl jedinou možnost. Osoba, která mu pomohla, možná měla odpovědi. Musel ho najít dřív, než ho najdou oni.
Kapitola 14: Stopa v temnotě
Marek sjel z hlavní silnice na zapadlou lesní cestu. „Musíme zjistit, kdo je ten muž.“
„Máš nějaký nápad, kde ho najít?“
Marek se zamračil. Jizva mu byla povědomá. A pak si vzpomněl – v jednom starém článku se psalo o bývalém gangsterovi, který zmizel beze stopy.
„Možná mám stopu,“ zamumlal Marek a vytáhl telefon.
Kapitola 15: Hledání odpovědí
Signál byl slabý, ale stačil na rychlé vyhledání informací. Viktor Kral, kdysi klíčový muž v podsvětí, zmizel po velkém podvodu.
„Tohle není náhoda,“ řekl Marek. „Jestli nám pomohl, musel mít důvod.“
Dívka se zamračila. „A co když nás jen využívá?“
Marek zaváhal. „To musíme zjistit. A máme jen jednu možnost – najít ho, než nás najdou oni.“
V temnotě lesa zapraskaly větve. Nebyli sami.
Kapitola 16: Setkání ve stínech
Marek ztuhl a pomalu se otočil směrem, odkud se ozval zvuk. Mezi stromy se vynořila postava. Byl to Viktor Kral. Jeho pohled byl tvrdý, ale ne nepřátelský.
„Hledáte mě?“ zeptal se hlubokým hlasem.
Marek přikývl. „Pomohl jste nám. Chceme vědět proč.“
Viktor se ušklíbl. „Protože vím, kdo po vás jde. A protože mám vlastní nevyřízené účty.“
Dívka se napjala. „Takže nás využíváte?“
Viktor zavrtěl hlavou. „Ne. Ale pokud chceme přežít, budeme muset spolupracovat.“
Kapitola 17: Poslední krok
Skrývali se v opuštěné chatě na kraji lesa. Viktor jim vysvětlil, že skupina, která po nich jde, je stejná, která ho před lety zradila. Marek pochopil, že jejich osudy jsou nyní neoddělitelně spojené.
„Máme jedinou možnost,“ řekl Viktor. „Musíme je dostat dřív, než oni dostanou nás.“
Marek cítil, jak mu srdce buší. Mohl by se prostě schovat, zmizet… ale věděl, že už není cesty zpět.
„Co máme udělat?“ zeptal se nakonec.
Viktor se usmál. „Připravit past.“
Kapitola 18: Zúčtování
Plán byl jednoduchý – nalákat pronásledovatele na místo, kde budou v nevýhodě. Marek s dívkou sehráli roli návnady, zatímco Viktor a jeho spojenci čekali ukrytí.
Když se první auto objevilo na horizontu, Marek ucítil ledový pocit v žaludku. Bylo jich víc, než čekali.
Viktor sevřel pistoli. „Je čas to ukončit.“
Kapitola 19: Nový začátek
Výstřely utichly. Vzduch byl cítit kouřem a napětím. Viktor byl zraněný, ale žil. Nepřátelé byli pryč.
Marek pomohl dívce vstát. „Je konec?“
Viktor si otřel krev z čela. „Pro mě možná. Ale pro tebe… teprve začíná.“
Marek pochopil. Jeho starý život skončil. Ale možná, jen možná, měl nyní šanci na nový.
Díval se na vycházející slunce a věděl, že už nikdy nebude stejný.