1. Kapitola – Zoufalství
Matěj seděl na posteli ve svém malém podnájmu a třásl se nervozitou. V ruce držel obálku s červeným pruhem – výzvu k úhradě nájemného. Pět dní. Tolik mu zbývalo, než ho vyhodí na ulici.
"Tohle nemůže být konec," zamumlal a vztekle hodil obálku na podlahu. Snažil se myslet racionálně, ale v hlavě mu bušilo jediné slovo: peníze.
Rychlé půjčky.
Napadlo ho to okamžitě. V reklamách slibovali peníze ihned, bez složitého papírování. Přesně to, co teď potřeboval. Otevřel notebook a začal hledat.
2. Kapitola – Snadné řešení?
"Vyplacení do 15 minut, bez ručitele!" četl Matěj na webu společnosti s podezřele přátelským logem. To znělo skvěle. Rychle vyplnil formulář a odeslal žádost.
Telefon zazvonil dřív, než čekal. "Dobrý den, pane Nováku, vaše půjčka byla schválena. Dnes vám převedeme deset tisíc korun. Stačí jen potvrdit smlouvu." Hlas ženy na druhém konci linky zněl mile.
"Super! A splátky?"
"Jednoduché. Týdenní splátka dva tisíce. Po pěti týdnech jste čistí."
Matěj ani nepřemýšlel. Stiskl tlačítko POTVRDIT.
3. Kapitola – Nečekaný háček
Druhý den ráno Matěj otevřel mobilní bankovnictví. 10 000 Kč. Bylo to tam. Úleva mu projela tělem jako horká sprcha po dlouhém dni. Okamžitě odeslal nájem a zbylo mu ještě pár stovek na jídlo.
Jenže radost netrvala dlouho.
O týden později přišla první splátka. Dva tisíce. Matěj měl sotva na jídlo, natož na splátky. Ještě jeden týden, pak to dorovnám. To si říkal, ale peníze ne a ne se objevit.
Když nastal třetí týden a půjčková společnost volala už potřetí, začal Matěj panikařit.
"Dobrý den, pane Nováku," ozval se tentokrát chladný mužský hlas. "Máme tu problém. Třetí splátka je po splatnosti. Pokud nezaplatíte dnes, aktivuje se sankční poplatek."
Matěj zbledl. "Ale já… ještě potřebuju pár dní!"
"To nejde, pane Nováku. Ale můžete využít naši výhodnou refinancovací nabídku."
"Cože?"
"Můžeme vám půjčit dalších deset tisíc, abyste pokryl dluh. Stačí potvrdit smlouvu."
Bylo to lákavé. Matěj věděl, že je to šílené, ale co jiného měl dělat?
4. Kapitola – Spirála dluhů
Nové peníze mu pomohly jen na chvíli. Za pár týdnů byl tam, kde začal – bez peněz a s ještě větším dluhem. Když mu začaly chodit výhrůžné zprávy o exekuci, věděl, že je zle.
Začal se vyhýbat telefonátům. Pak někdo zaklepal na dveře.
"Matěji Nováku?" Muž v kožené bundě se usmíval, ale jeho oči byly chladné. "Měl byste čas na krátký rozhovor?"
Matěj couvl. "Kdo jste?"
"Řekněme, že zástupce věřitele. Můj šéf nemá rád, když ho lidé ignorují."
Matěj polkl. Tohle nebyla obyčejná půjčka.
5. Kapitola – Návštěva, která změní všechno
Matěj polkl naprázdno a ucítil, jak mu studený pot stéká po zádech. Muž v kožené bundě nevypadal jako zaměstnanec banky. Spíš jako někdo, kdo vymáhá dluhy jiným způsobem.
"Já… zaplatím, jen potřebuju ještě trochu času," koktal Matěj a couval ke dveřím svého podnájmu.
Muž se usmál, ale v jeho očích nebylo ani špetky přátelskosti. "Čas je drahá věc, pane Nováku. A vy už ho nemáte. Můj šéf chce svoje peníze zpátky. Hned."
Matěj si nervózně olízl rty. "Nemám je. Ale… najdu je, slibuju!"
Muž si povzdechl, vytáhl z kapsy složený papír a mávl jím před Matějovým obličejem. "Tohle je vaše smlouva. Četl jste ji vůbec?"
Matěj se snažil vzpomenout. Samozřejmě, že ne. Když půjčku bral, zajímalo ho jen jediné – aby peníze přišly rychle.
"Jestli nezaplatíte dnes, váš dluh se zdvojnásobí. A pokud nezaplatíte ani pak… no, máme i jiné způsoby, jak si vzít, co nám patří."
"Jaké způsoby?" zašeptal Matěj.
Muž se jen pousmál a lehce ho poplácal po tváři. "To nechcete zjistit."
6. Kapitola – Kde vzít peníze?
Dveře se zabouchly a Matěj se zhroutil na postel. Byl v hajzlu. Doslova.
Kde měl vzít peníze? V práci mu zvedli plat jen o pár stovek. Požádat kamarády? Ti sami neměli dost. Rodina? Rodiče by se o něm radši nikdy nedozvěděli, než aby mu pomohli.
Pak ho napadlo něco jiného. Další půjčka.
Zavrtěl hlavou. Ne. Tudy už jednou šel.
Jediná možnost byla sehnat prachy rychle jinak. Ale jak?
Pak mu do očí padl inzerát na internetu:
"Rychlý přivýdělek! Snadné peníze za pár hodin práce. Diskrétnost zaručena."
Klikl na odkaz. Měl snad na výběr?
7. Kapitola – Snadné peníze nikdy nejsou snadné
Matěj dorazil na místo, kde se měl setkat s mužem jménem Viktor. Inzerát neříkal nic konkrétního – jen že půjde o "krátkou a výhodnou spolupráci".
Viktor byl muž ve středních letech s pečlivě učesanými vlasy a úsměvem, který působil až příliš vřele. Jako had, co tě před spolknutím ještě pohladí.
"Takže hledáš způsob, jak si rychle vydělat," řekl a usrkl si espressa. "Mám pro tebe nabídku. Práce jednoduchá, peníze dobré. Jen to chce trochu odvahy."
Matěj se zamračil. "Co bych měl dělat?"
Viktor se usmál. "Řekněme, že jen doručíš balíček na správné místo. Budeš kurýr."
Matěj cítil, jak se mu sevřel žaludek. "A co je v tom balíčku?"
Viktor položil ruku na jeho rameno. "To není tvoje starost. Tvůj úkol je ho předat. Uděláš to a dostaneš deset tisíc. Přesně tolik, kolik potřebuješ."
Matěj věděl, že by měl odmítnout. Ale mohl si to dovolit?
8. Kapitola – Balíček
Matěj seděl ve starém Peugeotu a nervózně svíral volant. Vedle něj na sedadle spolujezdce ležel malý černý batoh. Balíček.
Viktor mu dal jasné instrukce:
"Odvezeš to na adresu v Holešovicích. Neptej se na detaily. Nikomu nic neříkej. A hlavně – neotvírej to."
Matěj se podíval na displej telefonu. 23:45. Měl dvacet minut, než dorazí na místo.
Ruce se mu potily. Co v tom bylo? Drogy? Peníze? Něco horšího?
Cítil, jak ho pálí svědomí. Ale nebyl čas couvnout. Jel dál.
9. Kapitola – Noční doručení
Opuštěná ulice v Holešovicích vypadala děsivě. Pouliční lampa vrhala slabé světlo na oprýskanou fasádu starého domu.
Matěj zastavil a rozhlédl se. Nikdo nikde.
Pak se otevřely dveře a z budovy vyšel muž. Měl na sobě černou bundu a ruce schované v kapsách. Přistoupil k autu a poklepal na okénko.
"Balíček?"
Matěj jen přikývl a podal mu batoh. Muž si ho přehodil přes rameno, ale než odešel, sklonil se k Matějovi. Podíval se mu do očí.
"Víš, že jsi právě udělal velkou chybu?"
Matěj strnul. "Jak to myslíte?"
Muž se pousmál. "Uvidíš."
Otočil se a zmizel v budově. Matěj si otřel zpocené čelo, nastartoval auto a odjel. Srdce mu bušilo jako o závod.
10. Kapitola – Následky
Druhý den ráno se Matěj probudil na gauči ve svém bytě. Už to bylo za ním. Předal balíček, dostal peníze.
Ale pořád měl divný pocit.
Telefon zazvonil. Neznámé číslo.
Matěj zaváhal, ale hovor přijal. "Haló?"
Ticho. Pak hluboký hlas. "Sledujeme tě, Matěji."
Polilo ho horko. "Cože?"
Hlas se lehce zasmál. "Myslel sis, že to skončí jednou zásilkou? Kdepak. Teď jsi v tom s námi."
Matěj polkl. "Já… já už nechci nic doručovat."
Hlas zchladl. "To není na tobě. Brzy dostaneš další úkol."
Hovor skončil. Matěj hleděl na telefon s hrůzou v očích. Co to sakra udělal?
11. Kapitola – Past se zavírá
Matěj celý den seděl ve svém bytě, neschopen se soustředit na cokoli jiného než na slova z telefonátu. "Teď jsi v tom s námi."
Mozek mu pracoval na plné obrátky. Co když uteče? Někam daleko, pryč z města, pryč ze země?
Ale kam? A jak? Peníze, které dostal, už dávno zmizely. Nájem, jídlo, splátky... Nic mu nezbylo.
K večeru se rozhodl. Musí to nahlásit.
Otevřel v mobilu kontakt na policii. Prst se mu zastavil těsně nad ikonou volání. Jak jim to vysvětlí?
"Zdravím, doručil jsem balíček nějakým mafiánům, teď mě sledují. Pomůžete mi?"
Ne, to nešlo. Vždyť ani nevěděl, komu přesně slouží!
Znovu telefon zazvonil. Neznámé číslo.
Matěj s sebou trhl, srdce mu poskočilo až do krku. Váhal, ale nakonec hovor přijal.
"Otevři dveře."
Cože?!
Matěj se otočil k vchodovým dveřím. Někdo tam stál. Silueta za matným sklem. Tři rány. Bum, bum, bum.
Chtěl se pohnout, ale tělo ho neposlouchalo. Byl jako přimražený.
12. Kapitola – Temná nabídka
Dveře se otevřely. Viktor.
Tentokrát už se neusmíval. Místo jeho obvyklého uhlazeného výrazu měl v očích cosi chladného. Něco, co říkalo: "Nedělej chyby."
"Matěji," začal klidným hlasem a vešel dovnitř, jako by byl doma. "Měl jsi den volna. Doufám, že sis ho užil."
Matěj se nezmohl na slovo. Cítil se jako myš zahnaná do kouta.
Viktor se posadil na opěradlo gauče a pokynul mu ke kuchyňskému stolu. "Sedni si."
Matěj poslechl. V krku měl sucho.
"Víš, jak to v těchto kruzích chodí," pokračoval Viktor a opřel se lokty o kolena. "Když se k nám někdo přidá… už není cesty zpátky."
Matěj polkl. "Já… já nic neřekl, přísahám!"
Viktor se lehce pousmál. "To vím. Kdybys to udělal, už bychom se nebavili."
Ticho.
Pak Viktor sáhl do kapsy a vytáhl něco, co Matěje okamžitě zmrazilo. Fotka.
Byl na ní on. Před svým bytem. Dnes ráno.
"Říkal jsem ti, že tě sledujeme." Viktor se naklonil blíž. "Teď máme další úkol. A ty ho splníš."
Matěj se celý roztřásl. Byl ve smrtící pasti.
13. Kapitola – Úkol, který nejde odmítnout
Viktor vytáhl z kapsy složený papírek a položil ho na stůl. "Adresa. Tentokrát nic nedoručuješ, jen něco vyzvedneš. Jasné?"
Matěj zaváhal. Co když odmítne?
"Nechceš to udělat?" Viktor se na něj podíval a najednou ztratil veškerou přívětivost. V očích měl něco tvrdého. Něco, co dávalo jasně najevo, že nesouhlas není možností.
Matěj se podíval na papírek. Další krok hlouběji do temnoty.
14. Kapitola – Noční cesta
Adresa ho zavedla do průmyslové zóny na okraji města. Opuštěné budovy, prázdné ulice, jen vzdálené zvuky vlaků.
Už se chtěl otočit a jet pryč, když se vedle něj objevil černý SUV.
Okénko se stáhlo a z něj vykoukl ten muž z minulé noci.
"Vystup," přikázal.
Matěj poslechl. Kolena se mu třásla.
Muž mu podal černý kufřík. "Dovezeš ho tam, kde sis minule vyzvedl prachy."
Matěj si kufřík vzal. Byl těžký. Příliš těžký.
"Co v něm je?" zeptal se, i když odpověď možná nechtěl znát.
Muž se pousmál. "To není tvoje starost."
15. Kapitola – Kufřík, který všechno změní
Matěj seděl v autě a zíral na kufřík. Cítil, že v rukou drží něco nebezpečného.
Zatímco čekal na zelenou, přejel pohledem na zadní sedadlo. Démon v podobě malého černého kufru.
A pak ho napadlo:
Co kdyby zmizel?
Co kdyby s kufrem ujel? Co kdyby utekl z města, nechal všechno za sebou a zmizel?
Byla to jeho poslední šance. Jediná cesta ven.
Pak si ale vzpomněl na Viktorova slova. "Sledujeme tě."
Bylo už příliš pozdě na útěk?
16. Kapitola – Křižovatka osudu
Matěj seděl v autě na semaforu. Červená.
Hlavou mu vířily myšlenky. Mohl by prostě zatočit doleva místo doprava, zmizet za hranicemi, ztratit se v anonymitě velkého světa.
Ale co pak? Měl by dost benzínu? Peněz? Kam by jel?
Sevřel volant. Ne, už je pozdě.
Semafor blikl na zelenou. Matěj zařadil a vyrazil – ale ne směrem, který očekávali.
17. Kapitola – Kufřík se otevírá
Zastavil na odlehlém parkovišti pod dálničním mostem. Motor zhasl, svět kolem ztichl. Byl sám.
Podíval se na kufřík. Co v něm sakra je?
Dech se mu zrychlil. Prsty nahmataly zámek. Jedno otočení, druhé… cvak.
Víko se pomalu otevřelo.
A Matěj vytřeštil oči.
Uvnitř bylo pět pečlivě zabalených balíčků. Nevěděl přesně, co v nich je, ale nemusel být génius, aby to pochopil. Drogy. Možná heroin, možná kokain. Možná něco horšího.
Vedle balíčků ležela obálka s penězi. Matěj ji otevřel. Padesát tisíc v pětitisícovkách.
Tak tohle doručoval. Tohle financoval.
Najednou se mu zvedl žaludek. Zatnul zuby a kufřík zabouchl.
18. Kapitola – Útěk není zadarmo
Mobil mu zavibroval v kapse.
Viktor: "Blížíš se k cíli?"
Matěj si olízl rty. Co měl napsat?
Jo, jsem skoro tam.
Ne, otevřel jsem kufřík a chci zdrhnout.
Nemohl si dovolit žádnou chybu. Věděli, kde je. Možná na něj už někde čekají.
Nakonec odpověděl: "Jo. Doručím to za chvíli."
Viktor odpověděl okamžitě. "Hodný kluk. Sledujeme tě."
Matěj polkl. Sledujeme tě.
V tom si všiml auta, které stálo zaparkované o pár desítek metrů dál. Černé BMW, tónovaná skla. Až teď mu došlo, že tam stálo už když přijel.
Byli tady.
19. Kapitola – Zoufalé rozhodnutí
Matějovy myšlenky letěly na plné obrátky. Mohl by prostě vylézt z auta, zahodit telefon a utíkat? Ale kam? Kdo ví, kolik lidí na něj čeká tam venku?
Oči mu padly na kufřík. Padesát tisíc. Šílená myšlenka mu prolétla hlavou.
Co kdyby je podrazil? Co kdyby prodal drogy někomu jinému?
Byl to nesmysl. Bylo by to jako podepsat si rozsudek smrti.
Ale… neměl jinou možnost?
20. Kapitola – Náhlé setkání
Náhle se u jeho okna ozvalo klepání.
Trhl sebou a otočil se. Venku stál muž. Nevypadal jako Viktor, ale měl stejný chladný výraz.
Matěj stáhl okénko jen na pár centimetrů.
"Vystup," řekl muž. Nebyl to návrh.
Matěj se mu podíval do očí. Věděl, že pokud vystoupí, možná už se do toho auta nikdy nevrátí.
Ale co jiného mu zbývalo?
Rukama sevřel kufřík a pomalu stiskl kliku.
21. Kapitola – Tvrdá volba
Matěj pomalu vystoupil z auta, kufřík držel pevně v rukou. Vítr byl chladný, ale na zádech mu stékal pot.
Muž, který na něj čekal, měl krátce střižené vlasy a nepříjemně klidný výraz. Jako někdo, kdo už viděl dost lidí, co udělali špatné rozhodnutí.
"Máme problém," řekl suše a přimhouřil oči.
Matěj neodpověděl. Jen stál a čekal na ortel.
Muž ukázal bradou na kufřík. "Otevřel jsi ho."
Matějovi se zastavilo srdce. Jak to sakra ví?!
"Já… ne," zalhal. "Přísahám!"
Muž se pousmál. "Každý, kdo to otevře, začne mít myšlenky na útěk. Na podraz. Na krádež."
Matěj polkl. Přesně to měl v hlavě.
Muž se k němu naklonil. "Viktor mi dal instrukce. Pokud jsi kufřík otevřel, mám se o to postarat."
"Postarat"…?
Matěj cítil, jak mu tuhnou nohy. Tohle je konec?
22. Kapitola – Nečekaný tah
Mozek mu jel na plné obrátky. Musel něco udělat – teď hned.
"Počkej!" vyhrkl a udělal krok dozadu. "Můžeme se domluvit!"
Muž pozvedl obočí. "Jak?"
Matěj ukázal na kufřík. "Těch padesát tisíc… nech si je. Jen mě nech jít!"
Chvíli bylo ticho. Pak muž zavrtěl hlavou. "Peníze nejsou problém. Lidi, co porušují pravidla – to je problém."
Byl v pasti.
A pak… v záblesku paniky udělal něco šíleného.
23. Kapitola – Útěk nebo smrt
Matěj zvedl kufřík a mrštil ho po muži.
Těžký kov narazil do jeho hrudi. Muž zaklel a zavrávoral. Bylo to teď nebo nikdy.
Matěj se otočil a začal utíkat.
Neohlížej se. Nebuď pomalý. Prostě utíkej!
Nohy mu klouzaly po mokré vozovce, plíce mu hořely. Za sebou slyšel vzteklé výkřiky.
Běžel dál.
Viděl otevřenou bránu mezi skladišti. Možná tam. Možná se schová…
Ale pak se ozvalo první zahřmění.
Výstřel.
24. Kapitola – Náraz reality
Tlak.
Bolest.
Horko.
Matěj se zapotácel a svezl se na zem. Něco ho zasáhlo do ramene. Adrenalin mu pumpoval v žilách, ale cítil, jak mu něco teplého stéká po paži.
Musí se zvednout. Musí utéct!
Bolest ho však stáhla zpět k zemi. Rány na beton. Kroky. Blížily se.
Tohle je konec?
25. Kapitola – Temnota
Z posledních sil se Matěj odplazil ke zdi skladiště. Dech měl trhaný, srdce bušilo jako zběsilé.
Pak se nad ním objevil ten muž. Už nedržel zbraň. Nemusel.
Pohlédl dolů na Matěje a povzdechl si. "Měl jsi možnost hrát podle pravidel."
Z kapsy vytáhl telefon. "Je to vyřízené," řekl do něj.
Matějovi se začalo stmívat před očima. Svět se rozmazal… a pak přišla jen tma.
26. Kapitola – Probuzení v neznámu
Ticho.
Ne úplné – spíš tlumené, zkreslené. Zvuk kapající vody. Tichý hukot dálničního provozu někde v dálce.
Bolest.
Matěj se probral do temnoty. První nádech – ostrý jako nůž. Celé tělo ho bolelo, hlava mu třeštila.
Kde to sakra je?
Pokusil se pohnout, ale ruce měl svázané za zády.
Panic. Srdce mu vyskočilo do krku. Byl někde zavřený!
27. Kapitola – Zajatcem mafie
Oči si pomalu zvykly na šero. Betonová podlaha. Kovové stěny. Nějaký sklad?
Pak se otevřely dveře a dovnitř vešlo několik mužů.
A mezi nimi… Viktor.
Uhlazený, klidný jako vždy. Jako by se nic nestalo.
"Matěji," řekl a rozepnul si sako. "Když člověk dělá chyby, musí za ně platit."
Matěj ztěžka polkl. "Já… já se jen bál. Prosím…"
Viktor si ho chvíli prohlížel. Pak se pousmál. Ale tentokrát to nebyl ten přátelský úsměv.
"Víš, mohl jsi být už mrtvý," řekl klidně. "Ale my neradi plýtváme. Možná pro tebe ještě máme využití."
Využití? Matějovi přeběhl mráz po zádech.
28. Kapitola – Nabídka, která se neodmítá
Viktor pokynul rukou a jeden z mužů Matěje rozvázal. Byl volný… alespoň zdánlivě.
Pak Viktor vytáhl z kapsy další obálku.
Matěj se na ni podíval s odporem. Kolikrát už tohle zažil?
"Zklamal jsi nás," pokračoval Viktor. "Ale nejsme nemilosrdní. Dáme ti šanci to napravit."
Obálku položil na stůl.
"Poslední úkol. Uděláš to – a jsme vyrovnáni."
Matějovi se zvedl žaludek. Další dodávka? Další kufřík?
"Co mám udělat?" zašeptal.
Viktor se usmál. "Není to balíček. Tentokrát je to člověk."
Matěj zalapal po dechu. Tohle bylo něco jiného.
29. Kapitola – Cíl mise
V obálce byla fotografie.
Mladý muž, možná ve stejném věku jako Matěj. Krátké vlasy, tmavá bunda. Normální kluk.
A pod fotkou – adresa.
"Jmenuje se Radek Vávra," řekl Viktor. "Potřebujeme ho. A ty ho přivedeš."
Matěj cítil, jak se mu hrudník svírá. "Co s ním uděláte?"
Viktor pokrčil rameny. "To není tvoje starost."
Měl teď na výběr?
Neudělá to – a skončí v hrobě.
Udělá to – a zničí život někomu jinému.
Past se zavřela.
30. Kapitola – Poslední možnost
Matěj seděl v autě a zíral na fotku.
Měl jít na tu adresu. Najít Radka. Přivézt ho.
Ale… co kdyby to otočil? Co kdyby varoval Radka a místo toho se pokusil sundat Viktora?
Vytáhl telefon. Neznámé číslo. Zpráva.
"Děláš to, nebo tě najdeme."
Matěj si promnul tvář. Bylo to teď nebo nikdy.
Nastartoval auto. Jel.
Ale ne tam, kam Viktor chtěl.
Měl plán. Poslední zoufalý plán.
31. Kapitola – Osudové setkání
Matěj zastavil auto na kraji sídliště. Byl na místě.
Adresa na Viktorově fotce vedla k malému bytu ve čtvrtém patře starého paneláku. Radek Vávra.
Matěj vyšel po schodech. V hlavě mu hučelo.
Zaklepal.
Chvíli nic. Pak se dveře otevřely. Mladý muž, přesně jako na fotce.
"Jo?"
Matěj polkl. Co teď?!
"Musíš jít se mnou," řekl potichu.
Radek se zamračil. "Cože? Kdo jsi?"
Matěj se rozhlédl. Čas se krátil. Viktor ho určitě sleduje.
"Jde ti o život," zašeptal. "Pojď se mnou. Teď hned."
Radek zaváhal. Pak ucítil, že něco v Matějově výrazu není v pořádku.
A pak… zazvonil Matějův telefon.
32. Kapitola – Viktor ví všechno
Neznámé číslo.
Matěj telefon zvedl. "Děláš, co máš?"
Byl to Viktor.
Matěj se podíval na Radka. Nemohl ho teď jen tak předat.
"Jo… mám ho," zalhal.
Radek se na něj zamračil. "Co to má sakra znamenat?"
Viktor chvíli mlčel. Pak se pousmál. "Víš, že tě sledujeme, že?"
Matěj zbledl. Tohle je past.
Pak si všiml auta dole u vchodu. Černé BMW.
Byli tam.
A měli v plánu vzít si Radka – a možná i Matěje.
Byl konec. Nebo ne?
33. Kapitola – Nečekaný útěk
Matěj udělal jediné, co ho napadlo. Vrazil Radkovi do dveří, strčil ho dovnitř a zabouchl je.
"Zamkni!" zařval.
Radek nechápal. "Co se děje?!"
Matěj se opřel o dveře. Dech měl zrychlený, srdce mu bušilo. "Dole na tebe čekají lidi, kteří tě chtějí zabít!"
Radek zbledl. "Cože? Kdo jsi?!"
Matěj se opřel čelem o dveře. "Jsem jen blbec, co se dostal do špatnýho průšvihu."
Pak se ozval zvonek.
Byli tady.
34. Kapitola – Souboj s časem
Matěj se podíval na Radka. Byla jen jedna možnost.
"Je tu zadní východ?"
Radek přikývl. "Kuchyň. Požární schodiště."
Další zazvonění. Pak rány na dveře.
Matěj neváhal. "Jdeme!"
Společně se rozběhli do kuchyně. Radek otevřel okno. Venku – úzké požární schodiště.
Matěj vylezl jako první, pak pomohl Radkovi. Museli být rychlí.
Dole u vchodu se otevřely dveře. Z BMW vystoupili dva muži.
"Tam jsou!"
A pak – PRÁSK!
Výstřel.
35. Kapitola – Smrt na dosah
Matěj ani nevěděl, odkud kulka prolétla. Slyšel jen zvuk rozbíjejícího se skla.
Radek zaklel a skočil dolů. Matěj neváhal a skočil za ním. Dopad byl tvrdý, ale přežili.
"Utíkej!" zařval Matěj.
Rozběhli se.
Kroky za nimi. Pronásledovatelé byli rychlí.
Matěj viděl jediné řešení. Musí se dostat do davu.
Na konci ulice – hlavní třída plná lidí.
Bylo to teď nebo nikdy.
36. Kapitola – Poslední šance
Vběhli mezi davy. Pronásledovatelé se zastavili.
Nemohli jen tak někoho zastřelit před svědky. A to byla jejich šance.
Matěj se podíval na Radka. "Musíme zmizet. Ne na chvíli. Na vždy."
Radek polkl. "Kam?"
Matěj se zamyslel. Pak řekl jediné slovo:
"Pryč."
37. Kapitola – Plán útěku
Matěj a Radek zabočili do malé uličky mezi domy. Srdce jim bušilo jako o závod.
"Musíme se zbavit mobilů," řekl Matěj a bez váhání hodil svůj telefon do kanálu. Radek ho napodobil.
"Co teď?" lapal po dechu Radek.
Matěj se rozhlédl. Potřebovali zmizet – rychle.
Pak si všiml zaparkované dodávky s klíčky v zapalování.
Podíval se na Radka. "Věř mi?"
Radek na něj zíral. Pak přikývl.
Otevřeli dveře a naskočili dovnitř.
38. Kapitola – Lov začíná
Motor naskočil. Matěj dupla na plyn.
Za sebou viděl, jak se v davu objevil jeden z Viktorových mužů. Rozhlížel se – hledal je.
Matěj neváhal a vjel na hlavní silnici. Směr – pryč z města.
"Co to bylo za lidi?!" vykřikl Radek.
Matěj si promnul zpocené čelo. "Mafie. Jsem idiot, co se zapletl s rychlými půjčkami a skončil jako jejich loutka. A ty… netuším, proč tě chtějí."
Radek zbledl. "Můj bratr. Dlužil prachy. Hodně prachů."
Matěj sevřel volant. Takže tohle nebylo náhodné.
Radek byl jen další nešťastník, kterého Viktorova skupina potřebovala k vyrovnání účtů.
39. Kapitola – Silniční past
Hodinu jeli mlčky. Světla města mizela v dálce.
Pak Matěj uviděl ve zpětném zrcátku dva světlomety.
Černé BMW.
"Do hajzlu!" vykřikl.
Radek se otočil. "To jsou oni?"
Motor BMW zahučel – a začali je dohánět.
"Drž se!" zařval Matěj a sešlápl plyn na podlahu.
40. Kapitola – Smrtící honička
Auto se řítilo po opuštěné silnici. BMW se přibližovalo.
"Co budeme dělat?!" křičel Radek.
Matěj zaťal zuby. Musel najít způsob, jak se jich zbavit.
Před nimi se objevil starý most přes řeku.
A pak to uviděl.
Odbočka na polní cestu – plná bahna a výmolů.
"Drž se pevně!" zařval Matěj a prudce strhl volant.
41. Kapitola – Pád do neznáma
Dodávka vletěla na hrbolatou cestu, kola podkluzovala v bahně.
BMW nezpomalilo – řidič se je snažil vytlačit!
Rána!
Auto se otřáslo. Další náraz.
Matěj sevřel volant a viděl, že cesta končí u strmé rokle.
"Matěji! Zastav!" křičel Radek.
Ale Matěj neměl na výběr. Lepší skočit než být chycen.
Sešlápl plyn.
Dodávka se řítila přímo do prázdna.
42. Kapitola – Pád
Svět se otočil vzhůru nohama.
Matěj slyšel Radkův výkřik, když dodávka přelétla přes okraj rokle. Volný pád trval jen vteřinu, ale připadal jako věčnost.
Pak náraz.
Ohlušující rána.
Sklo se tříštilo. Kov skřípal. Bolest.
A pak… ticho.
43. Kapitola – Probuzení v pekle
Matěj otevřel oči. Hlava mu třeštila, všechno se houpalo.
Byla tma. Vzduch byl cítit benzínem a spálenou gumou.
Žil.
Pokusil se pohnout. Prudká bolest v žebrech. Možná zlomenina.
"Radku?" zachraptěl.
Vedle se ozval sten. Byl naživu.
"Musíme… vypadnout," zasípal Radek.
Matěj se otočil. Čelní sklo bylo rozbité, dveře pokroucené.
A pak… světlo.
Někdo nahoře na skále svítil baterkou dolů.
Našli je.
44. Kapitola – Útěk do temnoty
"Musíme jít!" vyhrkl Matěj a vyrazil ven rozbitým oknem. Každý pohyb pálil jako oheň, ale nemohl zpomalit.
Radek vylezl hned za ním. Nebylo času nazbyt.
Ze shora se ozval hlas. "Vidíme vás! Nestůjte!"
Výstřel.
Kulky se zavrtaly do vraku dodávky. Nebyl čas přemýšlet. Museli běžet.
Před nimi byl hustý les. Jediná šance.
"Za mnou!" zasyčel Matěj a vběhli do tmy.
45. Kapitola – Lov začíná
Nohy klouzaly po vlhké hlíně.
Dech byl těžký, srdce bušilo jako zběsilé.
A za nimi – kroky.
"Rozdělíme se," zašeptal Radek. "Máme větší šanci!"
Matěj zaváhal. Bylo to šílené… ale možná měli pravdu.
Kývl. "Setkáme se u cesty. Jestli se tam dostaneš, schovej se a čekej na mě!"
Radek přikývl. "Hodně štěstí!"
Pak se otočil a zmizel mezi stromy.
Matěj běžel jiným směrem.
46. Kapitola – Les smrti
Kroky se blížily.
Matěj se přikrčil za kmen stromu. Dech měl zrychlený.
Mezi větvemi viděl dva muže s baterkami. Hledali ho.
"Rozdělili se," zaslechl jednoho. "Ty běž za tím druhým, já sejmu tohohle."
Matěj sevřel ruce v pěst. Musel něco udělat.
Pak si všiml silného kusu dřeva na zemi.
Jediná šance.
47. Kapitola – Boj o život
Když muž prošel kolem, Matěj se vymrštil ze tmy.
Rána!
Klacek se svezl po mužově hlavě. Zakolísal, ale nespadl.
"Och, ty hajzle…" procedil muž mezi zuby a sáhl k pasu.
Pistole.
Matěj nečekal. Skočil na něj.
Začali se přetahovat. Matěj cítil, jak mu docházejí síly.
Pak – výstřel.
Tělo se zhroutilo na zem.
Matěj zalapal po dechu. Držel pistoli. Muž ležel nehybně.
Byl mrtvý.
48. Kapitola – Radkův osud
Matěj se otočil a běžel dál.
Musel najít Radka. Musel se odsud dostat.
Po pár minutách se dostal k silnici. Nikdo tu nebyl.
"Radku?" zašeptal do tmy.
Nic.
Pak kroky. Těžké, pomalé.
A z lesa se vynořila postava.
Viktor.
49. Kapitola – Poslední střet
Matěj ztuhl. Viktor stál jen pár kroků od něj.
Elegantní jako vždy. Černé sako, klidný výraz.
Ale v ruce – pistole.
"Matěji," řekl klidně. "Utíkal jsi dlouho. Ale víš, jak to chodí."
"Nemůžeš utéct."
Matěj sevřel svou vlastní zbraň. Prsty se mu třásly.
"Nech mě jít," vydechl.
Viktor se usmál. "To není, jak to funguje."
Zvedl pistoli.
50. Kapitola – Střelba v temnotě
Rána.
Matěj se vrhl stranou. Kulka se zavrtala do stromu.
Druhá rána.
Matěj padl na kolena. Musel něco udělat.
Pak zmáčkl spoušť.
Výstřel.
Viktor zavrávoral.
Pohlédl na svou hruď. Rána. Krev.
Podíval se na Matěje. "Ty hajzle…"
Pak se zhroutil k zemi.
51. Kapitola – Konec hry
Matěj ztěžka dýchal. Byl konec?
Přistoupil k Viktorovi. Ležel bez hnutí.
V tu chvíli z lesa vyběhl Radek.
"Matěji! Jsi v pořádku?"
Matěj na něj pohlédl. "Jo… ale musíme zmizet."
Radek přikývl. "Znám někoho, kdo nám pomůže."
Matěj se podíval na Viktorovo bezvládné tělo. Už žádné rychlé půjčky. Žádná mafie.
Byl konečně volný.
Epilog – Nový začátek
O tři týdny později.
Matěj seděl ve vlaku. Nové jméno. Nový život.
Radek vedle něj si povzdechl. "Myslíš, že nás najdou?"
Matěj se podíval z okna. Krajina ubíhala. Minulost mizela.
"Možná. Ale dnes… jsme volní."
Vlak pokračoval dál. A oni s ním.